Můj měsíc v Indii

04.02.2019

Je to již týden, co jsem se vrátila ze slunné Indie, která se stala mým druhým domovem na celý měsíc leden. Do indického Mysore, města jógy, jsem se vydala za učitelským kurzem Vinyasa jógy. V článku přináším shrnutí své cesty a přiblížení, jak takový "trénink" vypadá a jak mě Indie okouzlila. Třeba někoho inspiruje k podobné cestě. Přeji příjemné čtení.

Za okny naší shaly, jógového sálu, šumí listy palem, za kterými se odráží pestrobarevný západ slunce. V polokruhu kolem květinami dekorované mandaly nás sedí celkem 18 adeptů jógy. Do sálu přichází 2 indičtí učitelé v tradičním bílém oděvu, sárí. Jsem maličko nervózní, asi jako všichni kolem mě, nikdo z nás do této chvíle netuší, co na nás v následujícím měsíci čeká a na co se máme připravit. Zazní pár manter, úvodní slovo a shrnutí programu. Uvítací ceremonie je u konce a my s úsměvem na tváři odcházíme, naši učitelé jsou opravdu prima a před námi je první skvělá večeře! 

Od této chvíle jsme oficiální studenti Samyak školy, ashram se stává naším domovem a ostatní studenti mou druhou rodinou na následují měsíc. Areál školy je příjemný, ale dost omezený, kromě školy je tu alej palem vedoucích po pár metrech k řece a další 3 budovy, v jedné bydlí monk, v další se nachází škola pro mladé indické dívky, které tu studují filozofii. Žijí tu také farmáři, protože celý resort je opravdovým ekosystémem. Právě toto prostředí je ideálním místem pro studium, protože zde nejsou žádné rušivé vjemy okolí. Není možnost ve volných chvílích nikam vyrazit a už to je dostatečná výzva, protože jsme tu opravdu odkázáni sami na sebe a na studium jógy.

Druhým dnem začíná budování nové rutiny, program je každý den stejný, ze začátku velmi intenzivní, ale tak právě proto tu jsme. Kurz je zaměřený primárně na tradiční vinyasa jógu a celý probíhá v Angličtině. Jak takový běžný den v našem ashramu vypadá?

  • 6:15 ranní vinyasa lekce 120 minut

  • snídaně

  • 10:00 filozofie

  • 11:30 Asana clinic

  • oběd a samostudium

  • 16:30 odpolední praxe

  • 18:30 kirtans, meditace, pranayama

  • večeře a večerní klid

Dny utíkají, praxe je intenzivnější, svaly začínají být přetažené a do hlavy se postupně dostává více a více informací. Ještě stále s nadšením přijímáme vše co k nám přichází, společně sdílíme, vytváříme přátelství a budujeme důvěru v naše indické učitele. Učíme se mantry, které jsou běžnou součástí lekcí, denně opakujeme sanskrt (to jsou ty prapodivné názvy pozic, které na vás občas na lekci vyskočí), do posledních detailů rozebíráme jógové pozice, diskutujeme společně nad principy jógového života a rozkrýváme tajemství ukrývající se v jógových sútrách (tradiční texty), které se snažíme společnými silami aplikovat do západního stylu života. Večer si zpíváme kirtany, to jsou takové veselé jógové písničky, které teda trvají i 10 minut, ale nám to nevadí, protože je to skvělá forma relaxace.

Samyak jógová škola se nachází kousek od Mysore, které je považováno za kolébku moderní jógy, protože právě zde studovali pro nás nejznámější učitelé (K. Pattabhi Jois a B. K. S. Iyengar) pod vedením T. Krišnamačarja. My tam s úsměvem na tváři vyrážíme každé volné pondělí. Nejčastěji do části zvané Gokulam, oblíbená čtvrť, která jakoby neměla nic společného s klasickým městem. Na každém rohu jsou jógové i ajurvédské školy, vegan friendly kavárny, obchůdky s jógovými pomůckami a samozřejmě spousta usměvavých jogínů. My se k nim přidáváme a necháváme se unášet skvělou atmosférou. Za návštěvu v centru Mysore rozhodně stojí královský palác, který je pýchou města. A pokud jste už na józe načerpali dostatek trpělivosti, můžete si uličkami plných davů lidí, krav, ovcí, tuk tuků a motorek proplést na místní trhy a koupit si třeba oblíbené koření

Často se mě ptáte, jestli byl trénink náročný. Ráda bych řekla, že jsem to zvládla levou zadní a jako pro již praktikující lektorku to byla hračka. Ale ano, dalo mi to zabrat. Nejnáročnější bylo zvyknout si na rutinu a udržovat ji každý každičký den. Stejně jako odpoutat se úplně od všech věcí okolo a být pouze v areálu ashramu se stejnými lidmi a věnovat celý měsíc opravdu pouze sobě a vzdělávání. Ale od toho jsme tam právě byli a tento přístup zaručil, že jsem si z měsíce v Indie odnesla neskutečně moc nových znalostí, připomněla si ty starší a jsem si jistá, že spoustu věcí se objeví postupem času v rámci mého dalšího sebevzdělávání. 

Na závěr našeho společného pobytu jsme si vyzdobili shalu barevnou mandalou a druhý den brzy ráno usedli opět do půlkruhu ve zkřížených sedech, tentokrát již jako přátelé, rodina, kterou spojuje neskutečný měsíc života. Učitelé při závěrečné ceremonii ke každému z nás několik minut promlouvají, shrnují vše, co stihli vypozorovat a hledají body, na kterých máme individuálně dále pracovat. A já mohu jen souhlasit, osobní praxe je to nejdůležitější, na čem musí lektor (učitel) pracovat, stále a stále dokola.

Indie jako taková mě nadchla a věřím, že se tam snad ještě vrátím, ať už za jógou a nebo za jídlem! Protože to jídlo, to mě neomrzelo dokonce ani po měsíci a to je co říct! Ano, je to naprosto jiný svět, co si budeme nalhávat, ale když se přesunete od všech možných předsudků a pravidel, které platí u nás na západě, svým způsobem to má své kouzlo. A jedno "moudro", které se mi během jedné z hodin filozofie zachytilo v hlavě a už tam zůstalo: ŽIJTE ŽIVOT JAKO EXPERIMENT. Tím bych tento článek ráda uzavřela, protože experiment to byl opravdu krásný a já jsem neskutečně vděčná, že jsem ho mohla prožít.

Pokud vás při čtení napadla nějaká otázka, na kterou se vám nedostala odpověď nebo vás zajímá něco úplně jiného, nebojte se napsat, ráda odpovím :) 

NAMASTE 

Teri K.